Že má každé dítě své tempo v učení čehokoli, ví nejspíš každý rodič. Stejně ale většina z nás znejistí, když se někdo z okolí začne ptát na určitou dovednost a v téže větě vychrlí, že jiné dítě – lhostejno, zda jsme to byli my ve věku našich dětí nebo soused odvedle - už danou dovednost dávno (!) zvládalo či zvládá.

Před nástupem do školky

Tak jsem se i já jednoho dne dozvěděla, že jsem ještě před dovršením třetího roku uměla bezchybně vyslovovat „R“ a „Ř“. Podanou informaci jsem si přebrala jako nevyslovenou výčitku, že moje čerstvě tříletá dcera obě hlásky ještě neumí. Občas jí sice naskočilo v nějakém slově „R“, ale ve většině slov figurovalo „L“, vynechaná hláska nebo jakýsi přídech. Neměla jsem v úmyslu své dítě podrobit drilu již takto brzy, věděla jsem, že má čas a není třeba spěchat. Na druhou stranu, s nástupem do školky, který měl zanedlouho nastat, ji čekalo hodně změn a psychicky poměrně náročné období. Nerada bych dcerku zatěžovala víc než je nutné, takže jsem nadcházející letní prázdniny vyhodnotila jako správný čas naťuknout, jestli se ono občas naskakující „R“ nedá nějak zafixovat. Věděla jsem, jaká slovíčka použít a jak, zbývalo jen motivovat dcerku k učení.

Vysvětlení a domluva

Jednoho dne jsem si s ní sedla a začaly jsme si povídat o školce, kam bude chodit. Že tam chodí už velké děti, žádná miminka. Že se velké děti musejí mezi sebou a s paní učitelkou umět domluvit. A že k tomu, aby se mohly domluvit, by měly umět mluvit pěkně a pořádně vyslovovat. Vysvětlila jsem jí, že hláska „R“ je hodně těžká a není ostuda ji neumět, ale že naopak všichni budou koukat, když ji ve třech letech zvládne. A jestli chce, tak můžeme spolu začít trénovat, aby ve školce už všechno pěkně uměla a každý jí rozuměl, co chce říci. Dcerka je povahy soutěživé, snaží se vyniknout a nerada zůstává v něčem pozadu, takže mě nijak nepřekvapilo, když nadšeně souhlasila.

Nácvik hlásky R

Nejsložitější část jsme tedy měly obě za sebou a čekal nás nácvik. Snažila jsem se vymyslet co nejvíce slov, kde hezky zazní „T“ a „D“ po sobě tak, aby z nich mohlo rychlým opakováním posléze zadrnčet krásné „R“: Tdnka, tdám, tdumpeta, tdpaslík, tdombón… Dcerka nadšeně opakovala „Td, td, td“ a pak celá slova – a ve slovech „trumpeta“ a „trpaslík“ se začala chytat velmi rychle. Každé správně vyslovené „R“ jsem odměnila jásáním, chválením a povzbuzováním, což vedlo k dalšímu snažení a stále lepším výsledkům. Do dvou dnů převažovalo „R“ nad špatně vyslovenými hláskami a do týdne nebylo po přídechu, „L“ a vynechávání „R“ ani památky.

Nácvik hlásky Ř

Hlásku „Ř“ jsme vyřešily po nástupu do školky ještě rychleji. Ve věkově smíšené třídě byly děti, které „Ř“ uměly a dcerka se jim toužila vyrovnat. Už bylo možné jí vysvětlit, že „Ř“ je nejtěžší hláska ze všech, ale víme, jak na ni. Stačí šeptem říkat „dríví“ (dříví). A budeme toto slovíčko šeptat tak dlouho, až náš jazyk spolu s horními zuby samy vytvoří „Ř“. Jedno jediné slovíčko zafungovalo a úspěch se dostavil rychlostí blesku. Do dvou dnů bylo natrénováno a dcerka, kudy chodila, tudy se chlubila, takže doma i školkou to drrrrnčelo a hovořřřřřřilo se jedna radost !

Martina