Už coby miminko neměla ráda šero a tmy se vysloveně bála. Stačilo se na procházce s kočárkem zdržet do doby, kdy se začínalo šeřit, a z korbičky se po chvilce začalo ozývat bojácné poplakávání. Ani uklidňující maminčino broukání nepomáhalo, strach ze tmy byl silnější. Coby čtyřletá překonala s pomocí Velkého Médi, strážce pokojíčku, strach ze tmy v pokoji. Ale venku ji strach neopouštěl ani poté. Ačkoli jsem neměla v plánu pobývat s ní o večerech venku, chtěla jsem jí pomoci, aby případný pozdější návrat z nějakého výletu nebyl pro ni tak nepříjemný.

Pomohla nám úžasná paní učitelka z naší školky. Uspořádala pro děti Noc skřítka Podzimníčka - přespání ve školce. Děti, které měly o akci zájem a které jejich rodiče pustili, zůstaly toho dne ve školce celý den a noc. Byla jich jen hrstka, všehovšudy šest odvážných. Odpoledne šly s paní učitelkou na nákup, pak pomáhaly připravovat večeři. Po večeři už byla tma a nastal čas podívat se ven, jestli někde na zahradě školky není Skřítek Podzimníček. Děti si vzaly připravené svítilny a čelovky a vyrazily s paní učitelkou hledat. Držely se za ruce, svítily do všech koutů a moc si hledání užívaly. Prohlížely se vzájemně ve svitu baterek, chichotaly se, pošťuchovaly a byly plny napjatého očekávání. Ve svitu baterek děti rozeznávaly jim dobře známá zákoutí zahrady, viděly, že je vše stejné jako ve dne. Tma venku najednou nebyla strašidelná. I občasné zavolání nočního ptáka nebo šustot snášely lépe, když byly pohromadě a vzájemně se ujišťovaly, že se nebojí. Pro skřítka měly vyrobené malé dárečky a těšily se, co bude dál. Nakonec došly na konec zahrady, kde na ně čekal poklad skřítka Podzimníčka v podobě košíčku se zdravým mlsáním – sušené ovoce a několik málo bonbónků. Děti nechaly na místě dárečky pro skřítka, vzaly si sladký poklad, vrátily se s paní učitelkou do školky, umyly se, lehly si do postýlek, chvilku si povídaly o skřítcích a vílách a pak spokojeně usnuly.

Tu noc se nikdo nebál. Naopak, děti byly plné zážitků z celého dne a noci ve školce, a naše dcera nebyla výjimkou. Tmu sice záměrně nevyhledává, ale s baterkou v ruce se už nebojí. A přesně to jsme si přáli.

Michaela