Do půl roku bývají děti čistě kojeny, pokud to je možné nebo je jim dávána láhev s umělým mlékem, které dostatečně nahrazuje mléko mateřské.
Od půl roku (mnohdy dříve – od ukončeného 4. měsíce a to zejména v případě, že dítě není plně kojené, v případě, že je právě živeno umělým mlékem) je dítě schopné začít s příkrmem! Postupně tedy přechází z čistě „tekuté stravy“ na stravu pevnou, pevnou s kousky. Zkrátka v tomto věku začíná být mléko nedostačující a je potřeba doplnit stravu příkrmem, vyzkoušet nové chutě.
V podstatě to, že je dítko připraveno přejít na pevnou stravu, Vám dá najevo samo. Pozoruje, jak jíte, stále více se o jídlo zajímá a dokonce ručičkou se dožaduje, aby mohlo kousek ochutnat apod.
Občas děti příkrm odmítají, chce to prostě čas, aby si dítko na novou chuť, konzistenci zvyklo! Aby si zároveň zvyklo na způsob podávání – lžičkou. Co to pro Vás znamená? Obrňte se velkou trpělivostí! Některé děti jí lépe, některé hůř. Co si vzpomínám, tak dcera s příkrmem neměla problém a vše co ji bylo podáno, to krásně snědla. Syn je zcela jiný, je mu 9 měsíců a jídlo, resp. jeho krmení je takový malý souboj – neustále si jídlo z pusy vyndává, zkoumá ručičkou, co je to za podivnou hmotu apod.
Každopádně, kdy a co přesně Vám poradí Vaše dětská doktorka, takže si vyslechněte její rady, bezesporu má nejvíce zkušeností.
Obecně. Poprvé nabídněte svému dítku pouze pár lžiček a postupně množství zvyšujte! Takže bych doporučila začít třeba s bramborem, mrkví a až bude dítě chuť znát, až bude příkrm v pohodě jíst, tak přidejte chuť-potravinu další. Zkrátka množství navyšujte postupně, stejně tak jako postupně přidávejte další potraviny.
Z vlastní zkušenosti Vám mohu říci, že pokud kojíte a dáte do příkrmu trochu odstříkaného mateřského mléka, tak dítku bude chutnat lépe :-) Zároveň vždy nabídněte první příkrm a až poté dítě v případě, že se najedlo málo dokojte, nikdy ne v opačném pořadí, což je asi pochopitelné, neboť pokud by se prvně dítko nakojilo, tak by na příkrm nemělo chuť ani hlad.
Dítěti dávejte zprvu, jak je uvedeno výše, malé porce, na malých lžičkách odpovídajících jeho ústům, nejlépe použijte lžičky dětské plastové. K jídlu jej zpočátku v žádném případě nenuťte, spíše ho motivujte, buďte mu příkladem, a pokud ho krmíte, tak sami jezte! Dobrá je i společnost dalších dětí a to především v pozdějším věku (1rok a více), neboť děti se rády napodobují a když bude jíst jedno, bude chtít i druhé :-)
Určitě je dobré, aby jídlo vypadalo zajímavě, barevně a to opět v pozdějším věku, kdy dítě už si vybírá podle toho, jak co vypadá (2roky a více). Další moje rada je, že dítko (opět cca 2 roky) by mělo mít oblíbený talířek, kde je např. nějaký obrázek, kdy se bude těšit, že až dojí, že obrázek zase uvidí :-) Ještě bych doporučila, že dokud dítě neumí jíst příborem, tak pokrm podávejte nakrájený na malé kousky, aby jej mohlo dítě jíst rukou, což je mu přirozené nebo mu v každém případě s jídlem pomozte.
Pokud dítě nějakou chuť-potravinu vysloveně odmítá, tak mu ji vynechte, ale určitě zkuste s odstupem času podat znovu, musí si zkrátka novou chuť zažít, zvyknout si na ni. A samozřejmě jako všem i dítěti se chutě mění, takže pokud něco nebude vysloveně chtít, tak to neznamená, že to nebude jíst později třeba uvařené jiným způsobem.
Jídlo dítěti nabízejte během vycházky, při hře atd. Prostě nějaké ty svačinky v podobě ovoce, zeleniny, případně nějaké tyčinky.
Pokud má dítě v pozdějším věku (opět 2 roky a více) zájem, tak jej určitě nechte, aby si část pokrmu připravilo samo, případně Vám s ním pomáhalo, např. aby si zkusilo namazat rohlík, naskládat Vámi připravené nakrájené ovoce nebo zeleninu na talířek apod.
No a nejdůležitější, děti nesrovnávejte, vidím to na svých dětech, každý je jiný a to i „v jídle“. A ani jim nevyhrožujte, jestli to nesníš, tak následně nebude, nesmíš… Jednou něco uvaříte a dítě toho sní krásně velkou porci, v dalším kole nesní ani polovic, protože prostě třeba nemá chuť nebo se cítí více syto. Samozřejmě se snažte udržet pět a více jídel denně (snídaně, svačina, oběd, opět svačina, večeře), ale respektujte i to, že dítě nemusí mít vždy hlad či chuť.