S prvními příkrmy v sedmém měsíci života nastává změna nejen v druhu pokrmu, ale i ve způsobu jeho podávání. Krom novinky v podobě jídla samotného začne dítě brzy zajímat i lžička. Osvědčilo se nám dát miminku do ruky další lžičku, aby se zabavilo, mohlo se s ní seznámit, zkoumat ji a zároveň jej krmit druhou lžičkou. Se zlepšující se koordinací pohybů se časem dcera i syn snažili „pomáhat“, lžičkou se strefovali do jídla a posléze se snažili krmit sebe a na oplátku i mě. Krmení vyžadovalo spoustu trpělivosti na obou stranách a jednoznačné uvědomění si toho, že když se kácí les, padají třísky. Občas celá jídelní procedura musela končit kompletním převlečením nás obou. Každopádně lžička se stala brzy kamarádkou a na obou dětech bylo vidět, jakou radost mají ve chvíli, kdy se jim podaří nabrat jídlo a dopravit je na místo určení.

V roce věku už je zajímal i příbor nás dospělých natolik, že jej chtěly samy vyzkoušet. Nastal čas koupit první dětský příbor. Jako první jsme nabídli vidličku. Nakrájela jsem jídlo na malé kousky a ukázala, jak je na vidličku napichovat. Kousky jídla musejí být dostatečně měkké, aby se daly jednoduše napíchnout, ale na druhou stranu dostatečně tuhé a soudržné, aby se nedrobily a na vidličce udržely. Obě děti si záhy vidličku oblíbily natolik, že lžící jedly už jen polévky a řidší kaše. Pokud měly tendenci ke špatnému úchopu a držení příboru, vždy jsme je jemně opravili a ukázali, jak správně příbor držet. Před třetími narozeninami chtěly obě častěji zkoušet nůž. K jeho správnému používání neměly ještě dostatek zručnosti a síly, takže si obě rády nechaly od dospělých pomoci a o nakrájení pokrmu požádaly. Protože v nás děti měly příklad, viděly, že oba s manželem používáme vidličku i nůž, nevzdávaly to a pokračovaly v pokusech o zvládnutí kompletního příboru.

Dcera v šesti letech zvládá zacházení s příborem bravurně i se správným úchopem, tříletý syn se s nožem stále pere. Občas srovnám prsty do správné polohy, ukážu, jak správně napíchnout vidličkou a jak ukrojit. Pokud se daří, chválím jej, pokud se nedaří, nijak nekomentuji. Očekávám, že průběh bude podobný jako u dcery – s nástupem do školky se dcera naučila jíst příborem velmi rychle. Obdobně staré děti se u stolu vzájemně motivují a zvláště soutěživější děti, mezi něž patří i naše dcera, se rychle snaží si různé dovednosti osvojit, aby nebyly v kolektivu pozadu. A přijde den, kdy zvítězí nad příborem i sám nad sebou.