Už Vás také nebaví věčné přebalování dítěte, které chvíli nepostojí, neposedí a nehledě na to máte pocit, že je již dost velké, aby bylo bez plen? Řešením je, naučit ho chodit na nočník, popř. rovnou na WC s redukčním prkénkem a přebalování je konec!

Jenže ono se řekne naučit dítě na nočník. Dospělému dojít si na WC přijde jako samozřejmost, ale dítko zpočátku nechápe, o co jde, neboť od narození má v paměti jenom plenku a především nedokáže ovládat svůj močový měchýř a konečník – prostě potřebu dělá samovolně.

Kdy tedy začít?

Dobré je seznámit dítě s nočníkem ve chvíli, kdy umí samo sedět. Dřívější pokusy jsou zbytečné. Ale i tak, každé dítě je jiné – některé se naučí na nočník chodit bez problémů během týdne, některé na tuto dovednost potřebuje čas delší – i několik měsíců.

Dovolím si z vlastní zkušenosti napsat, že mezník, kdy dítě skončí s plenami a začne používat nočník je cca 2 rok (samozřejmě někdo dříve, někdo později).

Ovšem výše zmíněný věk cca 2 let neznamená, že není dobré mít nočník doma dříve a např. již v 1 roce dítě s ním seznámit, ale nijak jej na něj nenutit, aby si sezení na nočníku neznechutilo, ovšem pokud se mu povede potřebu vykonat, i když náhodně, právě do nočníku, tak nešetřete chválou. Jinak jej nechte, stačí, že bere nočník na vědomí a třeba si s ním zatím jen hraje, ukažte mu, že i medvídek či panenka na něm umí sedět.

A co je nejdůležitější, když se rozhodnete skoncovat s plenami? Obrnět se trpělivostí a mít u sebe náhradní oblečení pro případ „nehody“.

Ptejte se

Dítěte se ze začátku velmi často – třeba i každých 20 minut – ptejte, zda se mu nechce čůrat či kakat, že by bylo určitě škoda si ušpinit ty hezké kalhotky/slipy s obrázkem. Určitě je dobré vybrat nějaké pěkné spodní prádlo, neboť pro dítě je to jakási odměna a druh motivace, aby jeho kalhotky/slipy s oblíbeným obrázkem zůstali čisté, v pořádku.

Venku se ptejte stejně často s tím, zda nechce Vaše dítko třeba počůrat tuto či jinou kytičku, že by jí to jistě udělalo radost. No, a když se podaří a jdete příště na vycházku tím samým směrem, tak třeba řekněte: „koukni, jak ta kytička, co jsme ji minule počůrali hezky roste, nepočůráme ji i dnes“.  Nu, a zvyk je prostě železná košile. Takže až si dítě zvykne, tak Vás překvapí, že si řekne samo, že má potřebu nočníku, toalety a později si nebude ani říkat a najednou budete mít v nočníku „překvapení“.

Posaďte své děti na nočník i v noci

Až si bude dítě jisté s chozením bez plen přes den, začněte podobnou cestou odbourávat plenu i na noc. Je dobré, dítě probudit, než jdete spát a dát jej ještě jednou vyčůrat, nebo i v noci, pokud vy vstáváte na toaletu, tak probudit vlastní ratolest a posadit ji na nočník. Nebojte, neprobudí se úplně, jen se vyčůrá a hned zase usne. A samozřejmě časem vydrží celou noc, aniž by se dítko muselo budit, aniž by se počůralo. Nicméně věk odbourání plen v noci se pohybuje mezi 3 až dokonce 5 rokem života. A to i z důvodu, že občas děti přes noc hodně pijí a i to je potřeba postupně odbourat a naučit je pít více tekutin přes den.


První tip: Určitě je dobré mít i hezký nočník, hezké redukční prkénko na wc, abyste mohli dítěti říci, že třeba kachnička, která je na obrázku už čeká apod. Na trhu jsou i hrající nočníky, kdy po tom, co začne dítě čůrat, začne nočník hrát hudbu. Já s tímto nemám žádnou zkušenost, nicméně některé děti to může motivovat k dalšímu výkonu, jiné naopak hudba zarazí a čůrat přestanou.

Druhý tip: Při odbourávání pleny na noc je určitě dobré pořídit na matraci nějakou nepromokavou ochranu, aspoň po dobu, než si dítě bude jisté a vy též.

Za nehodu se netrestá

A ještě jedna velmi důležitá věc! NIKDY za „nehodu“ - když se dítě počůrá nebo pokaká - nenadávejte, nevyhrožujte nebo dokonce ani nijak netrestejte. Vím, o čem mluvím. Když se nám dcera několikrát do kalhotek pokakala, tak jsme ji řekli, že už nebudou žádné pohádky. To měla období, kdy pohádky milovala a výsledek? Nekakala vůbec a následně jsme řešili přes rok problémy se stolicí, se zácpou i za pomocí doktorů. Chybami se člověk učí a s druhým dítětem již víme, že cesta vede pouze skrz pochvalu, motivaci a neustálé se ptaní, zda se dítku nechce na nočník, neboť při hře se velmi rychle zapomene a může právě k nehodě dojít. A pokud k ní dojde, tak si v klidu vysvětlete, kam daná „potřeba“ patří a přislibte si, že příště se to povede lépe!

A poslední tip: Znám i maminky, které své dítko ne a ne naučit na nočník. Tak přešli k motivaci typu sladká odměna – když se vyčůráš do nočníku, dostaneš bonbón. Nicméně bonbóny byly skutečně jen za čůrání nebo kakání, ne v jinou dobu. No, a postupně, pokud si dítě neřeklo, tak bonbón nedávali, až jej přestali dávat zcela.

Dále důležitou věcí pro nácvik chození na nočník je i vhodné oblečení. Myslím tím, že když bude chtít dítě samo nočník vyzkoušet, tak nějaké body, které neumí rozepnout, ho zcela odradí, proto jsou nejlepší trička a kalhotky v letních měsících a v zimních měsících i tepláčky, které jsou na gumu a jdou dobře svlékat.

Takže hodně úspěchů a nezapomeňte, abyste byli úspěšní, je potřeba spolupráce dítěte. S tím souvisí jeho dostatečná vyzrálost.

Kateřina