Jsou děti, které od mala přítomnost maminky striktně nevyžadují. Postačí jim společnost jiného dospělého, popř. společnost sourozenců – dětí. Mnohdy si tyto děti i dost dlouho vystačí sami se sebou, najdou si nějakou „hru“ a zkrátka si hrají. Nicméně pak je druhá skupina dětí, druhý extrém, já je nazývám „mamánci“, které bez maminky pláčou, odmítají být ve společnosti jiných lidí bez matky, nejraději si právě hrají s maminkou atd.

Mít doma mamánka je někdy velmi příjemné, neboť tyto děti se vždy rádi pochovají, pomazlí. Nicméně mít mamánka je občas i dost na obtíž, neboť si člověk v podstatě nemůže dojít kupříkladu ani zacvičit do sportcentra, či ostříhat ke kadeřnici apod. A to z důvodu, že dítko nechce být doma s otcem a pokud jej doma s otcem necháte, tak většinu času propláče, je mrzuté.

Co s tím?

Děti jsou dosti individuální, takže na každého bude platit určitě něco jiného, nicméně společné bude to, že se budou muset právě bez maminky naučit trávit čas. Vím, o čem píšu, neboť mamánky mám doma dva, jednoho v menším a druhého ve větším vydání.

Ze starší dcery jsem mamánka z velké části udělala sama a to tím, že v místě našeho bydliště jsme z počátku neměli žádné kamarády, takže jsem s dcerou trávila veškerý čas a v podstatě pro mě bylo příjemné si s ní hrát, vymýšlet jí zábavu. Samozřejmě moje společnost dceři byla taky příjemná a velmi rychle si na ni zvykla. Když jsem pak v 17 měsících přestala kojit a rozhodla se, že začnu chodit cvičit do sportcentra, tak nastal problém. Dcera odmítala zůstat doma, já utíkala z bytu po tajnu nebo za srdcervoucího pláče. Syn byl zpočátku samostatný, neboť se narodil dva roky a kousíček po dceři a dcera vyžadovala dost pozornosti, takže syn si hrál poměrně často a hezky sám. Nicméně já jsem měla výčitky, že mu nevěnuji tolik času jako dceři, takže jsem ho v každé volné chvíli pochovala apod., což se mu bezesporu také velmi zalíbilo a tak vznikl druhý mamánek. Nicméně synovi je rok, stále kojíme, ale i tak chodím cvičit a zůstává doma s otcem v podstatě bez většího pláče. Ale je to zajisté dáno tím, že doma zůstává i se sestrou, která již při mém odchodu nepláče, na kterou je syn od malička zvyklý, kterou má rád.

A moje rady?

Těžko se to dodrží, vím to z vlastní zkušenosti. Ale pokud si Vaše dítko najde nějakou zábavu, tak jej nechte si hrát, neorganizujte mu ji, nepomáhejte mu, pokud si o Vaši přítomnost neřekne, pokud pomoc nepotřebuje. Možná se Vám bude zdát, že kdyby jste dítěti ke hře přidali ještě něco dalšího, že by se mu hrálo lépe. Určitě to myslíte dobře, ale dítě pokud bylo spokojené, tak je jednou jakou, ale zkrátka věc navíc, něco dalšího rozhodně nepotřebovalo.

Vysvětlete, že odcházíte

Od mala zkuste mít i svoje koníčky, sport, kamarádky, nákupy, cokoliv. Je zkrátka dobré, aby dítě vědělo, že odcházíte a především zase se vracíte! Většímu dítěti, cca 2 roky, když už umí částečně mluvit a velmi dobře chápe, co mu říkáte, vysvětlete, kam jdete, proč a kdy se vrátíte. Určitě mu neutíkejte potají, neboť toto byla z mojí strany chyba, kterou s druhým dítětem již opakovat nebudu, ale právě chybami se člověk učí. Dítě pak skutečně neví, proč jste odešli a jestli přijdete zpět. Zároveň mu dejte pusu, řekněte, že ho máte rádi. A nezapomeňte mu situaci vysvětlit k jeho věku. Určitě nemá význam říkat, dvouletému dítěti, že se vrátíte v osm hodin večer, když nemá pojem o čase. Prostě mu sdělte, že se vrátíte až po pohádce, než půjde spinkat. A samozřejmě, pokud mu něco řeknete, slíbíte, tak se to snažte za každých okolností dodržet, neboť mezi Vámi a dítkem vzniká důvěra, která je velmi potřebná a nezbytná.

Postupné osamostatnění

Zároveň pokud se starší dítě zkouší samo najíst, samo si jídlo připravit, samo se obléci apod. tak jej podpořte i za cenu, že se jídlem ušpiní, že si tričko oblékne obráceně, zkrátka ať pracuje samo i za cenu, že výsledek nebude dokonalý, neboť tím, že si věci zkouší právě samo se zdokonaluje, osamostatňuje. Pokud tedy přijde s tím, že si samo např. vzalo z lednice jogurt a je najedené, tak jej pochvalte místo toho, abyste jej pokárali, že má špinavé tričko. Nicméně mu můžete jen v dobrém, hezky říci, ať se příště zeptá, jestli si může jogurt vzít, přeci jenom je dobré vědět, co a kdy Vaše dítě dělá.

Dítě má bezesporu zájem být samostatné, tak ho podpořte, nechte jej, chvalte jej. Neboť mamánkem se dítě stane velmi rychle, ale velmi těžko se to odnaučuje, neboť to, že jej oblečete, nakrmíte je pro něj do jisté míry pohodlné, pro Vás za jistých okolností rychlejší, ale k samostatnosti to nespěje a ve výsledku samostatnost bude dítě v životě velmi potřebovat.

Martina