V roce a půl věku byla dcerka nadšená z vkládaček z překližky, kdy do každého otvoru pasoval přesně jeden jediný dílek s určitým motivem. Po čase ji ale tyto hračky přestaly uspokojovat – byly nejen okoukané, ale příliš jednoduché.

Koupila jsem tedy knihy s puzzlemi uvnitř. Byla to opět oblíbená zvířátka, ale tentokrát se již jednalo o skutečné puzzle, tedy nikoli vkládačku, nýbrž skládačku. Každý obrázek byl rozdělen na 6 dílků a jednotlivé kousky skládačky spočívaly ve výřezu na předloze, jíž pak věrně kopírovaly. Jinými slovy: dílky se vkládaly naprosto přesně na obrázek tvořící jejich podložku. Dcerka brzy pochopila souvislost mezi dílky a umístěním a skládání jí šlo rychle. Za pár dní už by sestavování šestidílných puzzlí bylo samo o sobě nudné, tak si hru záměrně ztížila. Vysypala celou knihu puzzlí na zem a pak se je snažila třídit a skládat podle toho, jak k sobě patřily. Ve dvou letech se v obchodě sama sápala po složitějších puzzlích o 16 a více dílcích bez vyfocené předlohy na podložce. Ty už ale sama nezvládala a nastal čas trochu jí pomoci. Zpočátku jsem jí ukazovala, kam který dílek patří, a jen ji nechávala, aby sama otočila dílek do správné polohy. U posledních dílků už dopředu vykřikovala: „Já sama!“ a byla pak pyšná na svůj výkon, když poslední dílek zapadl na správné místo. Ukázala jsem jí, že každý obrázek má okraje a že právě okraji je nejlepší začít. Musela se naučit, že tím, že si nabere do ručiček co nejvíc dílků ve snaze je rychle uplatnit, si vůbec nepomůže. Je potřeba si dílky připravit tak, že je všechny obrátí obrázkem vzhůru a nechá je ležet na podložce. Tak nejlépe bude moci zhodnotit kresbu na dílcích a rozhodnout se, kam je umístit. Uměla tedy dvě základní pravidla – nechat dílky po celou dobu skládání ležet lícem vzhůru a začínat od okrajů. Více než mluvení a vysvětlování se mi osvědčilo ukazování: Krtečkovi chybí kousek bříška a čumáčku – kde je asi druhá část červeného čumáčku? A hele, tady je jahoda a kousek jí chybí: kdepak asi je druhá část? A dcerka si začala dávat dohromady další souvislosti. Rozvíjela zrakovou percepci, logické a analytické myšlení a ještě se u toho náramně bavila. Kéž by to tak fungovalo i u nás dospělých.