Syn se používání dudlíku přes den zbavil poměrně snadno, stačilo vytipovat situace, kdy dudlík nepotřebuje, a v těch situacích mu prostě dudlík nevnucovat. Těch situací bylo postupem doby čím dál více, nakonec tedy došlo k tomu, že měl dudlík jen před poledním a večerním spánkem. Jenže i to pro nás postupně začalo představovat problém. Ač jsou dneska dudlíky velmi kvalitní, nemyslím si, že by bylo v pořádku, aby mělo dudlík třeba ještě tříleté dítě. Do těch dvou let to podle mě bohatě stačí.

Malý vyžadoval dudlík od toho roku a půl především na spaní, a to pro jakýkoli spánek, ať to byl polední nebo noční spánek, ať to bylo doma či u babičky. Museli jsme tedy sebou stále vozit dudlíky, nejlépe ještě jeden náhradní, kdyby se ten první někde ztratil. Rozhodli jsme se tedy dudlík odbourat.

Vyzkoušeli jsme několik metod, avšak žádná neměla úspěch. Malý před spaním prostě brečel, bez dudlíku nedokázal usnout a my nedokázali být dostatečně tvrdí na to, abychom ho nechali třeba pár večerů před spaním desítky minut brečet, než by vyčerpáním opravdu usnul. Nakonec jsme zvolili metodu ustřihnutí dudlíku. Stačilo před jedním poledním spánkem ustřihnout tu sací část dudlíku a nechat jen to plastové kolečko, které zůstává před ústy. Malý tak k odpolednímu spánku dostal do ruky sice dudlík, ale už bez té jeho silikonové části. Divil se, nechápavě na mě zíral. Já jen podotkla, že dudlík už je jen tento, že jiný není. Vzal si ho tedy do ruky, zkusil strčit do pusy, zjistil, že to není ono, ale přesto si ho v ruce na spaní nechal. To stejné se opakovalo u večerního spaní, pak následně i další den. Ještě pár dní pak vyžadoval to plastové kolečko od dudlíku před usnutím do ruky, až nakonec už nechtěl ani to kolečko, začal usínat už zcela sám.

Pokud budete dudlík stříhat, důležité je, aby vás dítě při tom nevidělo. Přece jen, asi by vám to mělo za zlé a hned tak by vám neodpustilo, že mu právě vy stříháte dudlík. Pokud to uděláte potají a jen ukážete ustřižený dudlík, vaše dítko se nebude cítit zrazeno a podvedeno a brzy prostě jednoduše přijme fakt, že dudlík je ustřižený a že už jiný zkrátka a dobře nebude.

Jestliže se bojíte dudlík ustřihnout hned celý, můžete zkusit ustřihnout jen část, dát ho dítěti, pak ustřihnout zas další kousek, pak ještě kousek a ještě a ještě, až dojdete na konec. Dítěti samotnému pak takový dudlík-nedudlík přestane chutnat a ustřižený dudlík také nebude chtít.

Ať to tedy provedete nárazově nebo postupně, věřte, že tato metoda může dobře zafungovat i u vás. U nás tedy zafungovala rychle a bylo to úplně bez pláče. Pokud si tedy nevíte rady, zkuste dudlík jednoduše ustřihnout a uvidíte.