Když bylo dítěti zhruba 18 měsíců, dočetli jsme se, že je ten nejlepší čas začít s učením chození na nočník. Který rodič by si nepřál, aby jeho dítě už nemělo plíny. Vyzkoušeli jsme několik zaručených metod, které však u nás vůbec neměly význam, čímž ovšem neříkám, že někomu nemohou pomoci.

Někdo odměňuje své dítě za každou jeho vykonanou potřebu bonbonem či sušenkou, to ovšem odmítám, přece nebudeme odměňovat sladkostmi. Jiný zase třeba koupí hrající nočník, který zahraje melodii, kdykoli do něho dítě vykoná svoji potřebu, další opatří dno nočníku speciální samolepkou, která je tmavá, avšak vybarví se do podoby kytičky, sluníčka apod., jakmile se dítko do nočníku vyčůrá. Někdo dítěti sebere plíny a nechá ho prostě běhat bez nich s tím, že plíny už jednoduše nejsou a nebudou. Někdo nechává dítě v promočených kalhotách, aby si uvědomovalo, co udělalo a co by tedy dál už dělat nemělo.

Tak nějak jsme postupně vyzkoušeli kombinaci všech výše zmíněných metod. Možná by tyto metody mohly i fungovat, kdyby ovšem byly použity ve správný čas. My je ale použili v době, kdy na ně bylo ještě brzy. Malý měl sice z vykonané potřeby radost, ale stejně si jinak dál močil všude možně, nejen do nočníku, jen jsme chodili a utírali loužičky. A nepomohlo nic. Tak jsme toho na čas nechali, malého na nočník nevysazovali. Zhruba kolem 2 let věku syna jsme to s nočníkem znovu zkusili, avšak bez úspěchu, syn na něm vůbec nechtěl sedět, a pokud ano, seděl na něm klidně hodinu, ale potřebu nevykonal žádnou.

Nyní jsme to zkusili zhruba ve 32 měsících. Prostě jsme mu ukázali, kde má nočník, přes den mu nedávali plínku, upozorňovali, že má čůrat do nočníku, když se mu tedy bude chtít, a čekali. A ano! Ukázalo se, že právě tato vyčkávací metoda se nám osvědčila nejvíce. Syn se zřejmě dostal do toho správného věku, kdy už nechodil po bytě a nedělal mini loužičky, ale prostě si došel do nočníku, nahlásil, že se vyčůral, společně jsme to vylili, spláchli a hotovo.

Možná mohl chodit na nočník už dříve. Avšak tou naší vyčkávací metodou jsme si ušetřili mnoho času i nervů při učení na nočník. Podle mě by se totiž nočník neměl učit. Je to něco, co dítě prostě dříve či později zvládne samo. Stačí jen čekat na ten nejvhodnější okamžik. Dítěti je třeba pouze vysvětlit, k čemu nočník slouží, případně k čemu slouží WC, ukázat mu, co děláme na WC my sami, opakovat mu, že se čůrá do nočníku, ne na zem, a hlavně, vyčkávat na ten nejvhodnější okamžik. Pokud s nočníkem hned neuspějete, nic se neděje. Počkejte pár týdnů nebo měsíců a zkuste ho svému dítěti nabídnout časem znovu. A uvidíte, třeba zrovna nastane ta správná doba, kdy dítě ten princip nočníku prostě a jednoduše pochopí. Stejně, jako tomu je u nás.
Batole 18 – 36 měsíců

Karolína