Představte si situaci, kdy své dítko klasicky krmíte lžičkou, a ono se vám po ní najednou začne sápat. Není možné určit, ve kterém věku tento okamžik nastane, některému dítěti přijde lžička zajímavá už v 6 měsících, jinému v roce a dalšímu až v roce a půl. Každopádně, až tato situace přijde, je potřeba na ni nějak reagovat. Buď můžete dál uhýbat a snažit se dítěti tu potravu do pusy vpravit sami (to doporučuju v případě, že je dítě na samostatné jedení lžičkou ještě opravdu moc malé), nebo mu můžete lžičku prostě dát a čekat, jak to dopadne.

Metoda dvou lžiček

V úplných začátcích pak doporučuji kombinaci – lžičku máte vy i dítě. Dítě si zkouší čas od času samo vpravit do úst trochu toho jogurtu či přesnídávky, v mezičase ho pak krmíte druhou lžičkou vy. Tím pádem budou spokojené obě strany. Dítě může experimentovat, a vy máte jistotu, že také něco sní, že všechno nebude na podlaze pod stolem a že celá ta anabáze nebude trvat příliš dlouho.

Vše z dosahu musí pryč

Ať už dítěti úplně necháte volné pole působnosti, nebo mu dáte jen druhou lžičku a budete ho zároveň krmit vy sami, je dobré dodržet jedno pravidlo – „všechno pryč, teď jím já“. Myslím tím to, že dítko jednak svléknete, nebo ho vybavíte oblečením, u kterého nevadí skvrny od mrkve, brokolice a podobných hůře pratelných potravin, nebo mu dáte nějaký hodně velký bryndák, který většinu jídla zachytí na sobě. Dále pak dítě posadíte do vysoké židle na krmení, starší dítko pak klidně ke klasickému stolečku s židličkou, nejlépe plastovému, ten se dobře čistí. Všechno, co je v dosahu dítěte, odstraníte. Dobré je k jídlu zvolit takové místo, kde budete mít aspoň tak jeden metr volného prostoru do všech stran. Jako nejvhodnější se mi jeví dlažba nebo linoleum, tedy podlaha, která se snadno udržuje. Pokud umístíte vysokou židli nebo dětský stolek se židlí na koberec, věřte, že se vám případné nezdary vašeho dítěte (a že jich bude) budou velmi těžce odstraňovat


Jakmile je tedy dítko nahé, polonahé nebo v nesvátečním oblečení, usazené na svém místě a v prostoru, který se snadno udržuje, můžete začít s učením manipulace se lžičkou. Nejlépe je tedy nechat dítě samotné, aby se se lžičkou seznámilo. Však ono to má odkoukané už od vás, pozoruje vás, jak jíte, pozoruje vás, když ho krmíte. Ví tedy, k čemu ta lžička slouží. A pokud jste předtím odstranili vše, na čem by dopadená potrava mohla způsobit škody, není čeho se obávat. Dejte jednoduše dítěti lžičku a čekejte, co s ní udělá. Občas samozřejmě nasměrujte správně do úst, případně dokrmte lžičkou vlastní. Důležité je, že vy i miminko budete v klidu. V dosahu není nic, co by se mohlo případnými neúspěchy dítěte zničit, máte tedy dostatek prostoru, a vlastně i času na experimentování. Po jídle pak dítko umyjete, převléknete, uložíte, umyjete jídelní prostor a hotovo. S dalším pokusem můžete začít zase třeba o svačině.

Martina