Když jsme si chystali výbavičku pro miminko, uvažovali jsme, které výrobky opravdu využijeme a které nikoli. Nějakou tu dobu jsme přemýšleli i nad chůvičkou. V tu dobu jsme bydleli v bytě 2+0 o 45 m². Nebyli jsme si jisti, jestli chůvičku pořídit, tak jsme její nákup prozatím odložili.

Chůvička Angelcare AC 420 Hned po porodu jsme zjistili, že chůvička bude dobrý nápad. Pokud jsme večer zavřeli dvoje dveře, miminko spokojeně oddychovalo v ložnici a my se dívali na televizi, nebyli jsme si jisti, jestli ten jeho tenounký hlásek vůbec uslyšíme. Nejprve jsme to řešili otevřenými dveřmi, ale to zase omezovalo nás – museli jsme být stále potichu, abychom miminko náhodou nevzbudili. Rozhodli jsme se tedy koupit elektronické zařízení pro snímání zvuků v místnosti miminka, tzv. chůvičku. Zvolili jsme nakonec chůvičku Philips Avent, konkrétně typ DECT SCD 470/00.
Chůvičku jsme velice snadno nainstalovali. Zjistili jsme, že pracuje na dvou kanálech, můžeme tedy volit kanál A nebo B. Chůvičku lze napájet ze sítě nebo jen bateriemi. Její ovládání je opravdu jednoduché, stačí vybrat kanál (stejný v obou přístrojích), zapnout chůvičku ve snímané místnosti a zapnout pak také chůvičku v místnosti, ze které miminko budeme poslouchat. V rodičovské části chůvičky pak můžeme nastavit i hlasitost tak, jak nám bude nejlépe vyhovovat. Chůvička je opravdu výkonná, venku může mít dosah až 150 m. Jelikož máme dítě ještě poměrně malé a ne moc mluvící, zatím jsme nepoužili funkci pro hovor, kterou tato chůvička rovněž disponuje. Jedná se o funkci, která umožňuje starším dětem, aby přes chůvičku mluvily se svými rodiči. Na využívání této funkce se osobně velmi těším.

Philips Avent Digitální chůvičkaS chůvičkou nemáme žádné problémy, slyšíme v ní pouze své dítě, nikoho z okolí ne. Pokud dítě vydává jen nepatrné zvuky, např. se otáčí v postýlce, jen tak se tam převaluje, něco potichu kutí, chůvička jen lehce zašumí. Pro nás je to jasný signál, že se něco děje nebo že se dítko za chvilku plně ozve a bude vstávat.
Chůvička nám dává pocit jistoty, a to oběma stranám. Malý brzy pochopil, k čemu chůvička slouží. Pokud ho ukládáme a chůvička není zapnutá, sám se dožaduje jejího zapojení do sítě. Když jde spát, tak se dívá, zda je chůvička v provozu – tedy svítí –  a houknutím zkontroluje, jestli na něho reaguje, tedy jestli funguje.
Chůvička nám však nesloužila jen v malém bytě, ale i v bytě větším, kde už jsou pokoje dále od sebe a kde má tedy její užití ještě větší opodstatnění. Využili jsme ji také na dovolené v penzionu, kdy jsme dítko nechali na pokoji spinkat, zapnuli chůvičku, a mohli si jít dát o patro níž kávu. Kamarádka využívá chůvičku i při práci na zahradě. Dcera spí v postýlce doma v pokojíčku, ona sama může zatím nerušeně pracovat na zahradě, a přitom má jistotu, že kdykoli bude dcerka něco potřebovat, bude k ní moci neprodleně přiběhnout.
Malý se mi zrovna ozývá z chůvičky, musím tedy psaní tohoto povídání ukončit a běžet za ním. Díky chůvičce máme prostě přehled, a to bez nějaké větší námahy. Stačí poslouchat.

 

Jičina T., Praha